Už rok čekáš na milovaného muže. Že Tě uvidí. Že pochopí. Že Tě bude taky milovat.
Neustále se k němu nutkavě vztahuješ, ať jsi s ním nebo nejsi. Čekáš. Vždy k dispozici. Vždy dávající. Vždy otevřená. A ubolená. Vyčerpaná. Frustrovaná.
Ale je tu naděje. Co když už zítra? Co když stačí počkat ještě jeden den? Co když jsi ještě neudělala všechno? Co když jsi ještě všechno neřekla? Den za dnem, týden za týdnem… s nadějí můžeš čekat další roky.
Takováto naděje je nebezpečná. Je to lživý obrázek neodpovídající realitě. Je to nepravda, která Ti brání žít skutečný život. Energie, která Ti znemožňuje udělat krok. Je to past.
Na první pohled vypadá sladce. Přináší útěchu. Drží Tě v bezpečí před nejhlubší bolestí. Před aktuální pravdou. To je její funkce a ona svůj úkol plní dobře.
Jenže cena za její užívání je příliš vysoká. Zastavený zmrazený život. Rána hnisající donekonečna. Naděje je fáč na nevyčištěnou ránu.
Naděje umírá poslední. A někdy ji musíš nechat umřít.
Chce to velkou odvahu. Znamená to dotýkat se nejhlubšího dna své rány. Dívat se do chřtánu smrti. Být se svou intenzivní bolestí. Být se svou ztrátou. Přiznat si, že v co si doufala a do čeho jsi investovala, není. A to bolí tak, že se vůbec nedivím, že saháš po naději.
Naděje musí umřít, aby ses mohla posunout dál.
Možná Tě kdysi miloval. Možná zase někdy bude. Ale teď, teď Tě nemiluje, teď tu pro Tebe není. A „teď“ je jediný prostor, ve kterém se děje život.
Nevyzývám Tě k opuštění svých tužeb a snů. Jenom ukazuji odvážnou možnost nezasekat se na místech, kde se teď naplnit nemůžou. Nestát u studny, ze které teď pro Tebe nepoteče. Neobcházet donekonečna hrad, který nemá pro Tebe vstupné brány. Přestat umanutě trvat na tom, že právě a jedině takhle by jsi mohla být šťastná. Místo toho uvolnit svou energii k hledání a vztahování se ke zdrojům, které Tě teď můžou vyživit. Otevřít se různým možnostem a podobám lásky, která tu pro Tebe je.
A jestli Tě on někdy bude milovat… k tomu se budeš vztahovat pak, v přítomnosti. Uvidíš, kde budeš a jak to bude rezonovat s Tvým životem.
Ale teď možná nastal čas rozloučit se s nadějí.